Celosvětově rozšířený řetězec kaváren Starbucks se před několika lety rozhodl otevřít novou provozovnu v japonské prefektuře Fukuoka. Aby nenarušil architektonický ráz historického města, kde kavárna vznikla, nechal její interiér navrhnout místními architekty, kteří vsadili na dřevo.
Genius loci zachován
Svou první pobočku otevřel Starbucks před více než 40 lety v Seattlu. Od té doby se celá síť rozrostla na 17 tisíc kaváren v 55 státech světa. Přesto řetězec netrvá na unifikovaném designu interiérů, ale naopak dává prostor místním specifikům. Jedna z designérských koncepcí, podle nichž vznikají nové interiéry kaváren, dokonce zdůrazňuje tradici a snahu o zachování ducha místa. „Věříme, že kavárna by měla být místem, které spojuje. Měla by proto dokonale zapadnout do okolí. A také si myslíme, že by její dopad na životní prostředí měl být co nejmenší,“ vysvětluje firma svůj dlouhodobý záměr.
Moderní kavárna protknutá tradicí
Že nejde jen o plané řeči, dokazuje interiér kavárny, která stojí od roku 2011 na hlavní třídě historické čtvrti japonského města Dazaifu. Okolí lemují původní nízkopodlažní domy s maximálně dvěma patry. Frekventovaná ulice vede směrem k Dazaifu Tenmangu, tedy k jedné z nejvýznamnějších šintoistických svatyní Japonska. Svědčí o tom i její návštěvnost, každoročně sem zavítají asi dva miliony lidí. Návrh nové kavárny proto nedostal na starost žádný firemní designér, ale práce se ujalo tokijské studio Kengo Kuma & Associates, které se dobře vyzná v lokálních zvyklostech. Jeho architekti perfektně odhadli, co se pro specifické místo, kde se potkává velké množství turistů s místní historií a památkami, hodí.
Dřevo jako ideální materiál
Nejdůležitější složku celého návrhu představuje právě dřevo. Volba materiálu opět koresponduje se strategií Starbucksu: „Během výstavby a renovace našich prodejen využíváme materiál i pracovní sílu pocházející z dané oblasti. Navíc se v maximální možné míře snažíme do procesu začlenit znovu použité a recyklované prvky.“ Interiér tvoří celkem dva tisíce dřevěných lišt o délce 1,3 až čtyři metry. Kdybychom je všechny vyskládali do řady za sebou, dosáhla by jejich délka asi 4,4 kilometru. Jednotlivé latě jsou v interiéru umístěné diagonálně a překrývají se. Tvoří tak složitou mříž, jejímž cílem je vytvořit dojem otevřeného prostoru, který plyne.
Projev japonské architektury
Jednotlivé laťky ze dřeva se pravidelně sbíhají dohromady ve spojích po čtyřech kusech. Odkazují tím na tradiční japonskou a čínskou architekturu, v níž se užívalo vrstvení drobnějších prvků už od dávné historie.
Foto: Masao Nishikawa
